Zprávy z první ruky - ale bez záruky

K OBNOVĚ PRÁVA ÚTRPNÉHO se přiklonilo kutnohorské zastupitelstvo. Kruté mučení nepřizpůsobivých občanů bude sestávat z nuceného sledování videozáznamu z jednání ZM.

ZBRASLAVICKÉ LETIŠTĚ hodlá přilákat turisty na novou atrakci: Hromadný seskok neotevřeným padákem. Platba vyžadována předem!

SVĚTOZNÁMÝ CESTOVATEL, rybář a dobrodruh Jakub Vágner odchází z Katlova. „Proti soužití s místními chataři byla amazonská džungle procházkou růžovým sadem“, prohlásil.

EXPERIMENT „HRA NA ZASEDÁNÍ ZM“ byl v kutnohorských školkách ukončen poté, co děti (jejichž rétorika ještě přece jen není na žádoucí úrovni) po sobě v rolích koalice a opozice začaly plivat, kousat se a  škrábat.

ČÁSLAV HODLÁ PŘETÁHNOUT z Bohemians Praha zpět ke svým fotbalistům strůjce úspěchů nedávných let, Miroslava Koubka. Současný asistent kouče „nároďáku“ se zatím nevyjádřil, manažer FK Čáslav ovšem stroze konstatuje: „Nic není nemožné. Postup Suchdola do divize původně také vypadal jako čirá utopie“.

DOBÝVÁNÍ TVRZE MALEŠOV bude v příštím roce obohaceno účastí spojeneckých vojsk, která rozloží tábor v přilehlém golfovém areálu. Odpůrce NATO může utěšit, že tato organizace uvolnila částku, postačující k tomu, aby pivo z místního pivovaru bylo v den bitvy zlevněno. Náklady na obnovu areálu i tvrze budou hrazeny z rozpočtu městysu Malešov (položky „kulturní a společenská činnost“).

STAROSTOVÉ KUTNÉ HORY A ČÁSLAVI Martin Starý a Jaromír Strnad jsou připravení podepsat vlastní krví protokol o bratrské spolupráci sousedících měst s tím, že dokument určí i drobné výjimky: Oblast podnikání, zdravotnictví, sportu, kultury, dopravy a několik dalších obdobně nepodstatných maličkostí. 

Několik výroků bez velkých nároků

NEPOPSANÝ BLOK: Jsem potenciální genius.

PES: Nepodsouvejte mi nečestné úmysly. Copak jsem člověk?

ZÁPALKA: Za pyromany neručím.

TRENÉR: Úroveň tetování mých svěřenců se musí zlepšit!

KRAVATA: Se svou příbuznou na šibenici nechci mít nic společného.

KOMÁR: Souhlasím. Krev je opravdu životodárná tekutina.

VELITEL ARMÁDY: Budeme slavně vítězit až do posledního muže.

POČÍTAČ: Kam se na mou klávesnici hrabe klavír!

PLUH: To už je můj úděl, že musím všechno zorat.

KRUH: Čtverec je obscénní obrazec.

TELEVIZOR: Já za ty hovadiny na obrazovce odmítám odpovědnost.

TOALETNÍ PAPÍR: Jiný by si stěžoval, ale já vím, že služba je služba.

BOJIŠTĚ: Tady přece původně měla být klidová zóna.

KŘESLO: Přede mnou každý padá na zadek.

TEPLOMĚR: Nesmí ti být zima, dokud to nepotvrdím.

STRIPTÉRKA: Slavný soude, mnohokrát jsem prokázala, že nemám, co skrývat.

FILOZOF 21. STOLETÍ: Člověk, to zní tvrdě!

KANIBAL: Solidní hostina, byl to dobrák od kosti.

ŠEJK: Dvaadvacet manželek, ale žádná neumí uvařit pořádnou bramboračku!

Výlet do roku 2087 aneb Velké dílo, velká sláva

Kutná Hora, 13. srpna 2087, padesát roků po objevu „pilulky dlouhověkosti“: Vyjádřením vřelého vztahu spřátelených měst se stal plavební kanál, spojující blízká historicky cenná sídla naší vlasti Čáslav a Kutnou Horu (jak v emotivním projevu připomněl známý badatel  Milivoj Pátrač Bedlivý: „Jedni mají svého Žižku a senátora Strnada, druzí zase Dačického a divadelníka Václava W. Veselého“). Po propojení fotbalových oddílů (oběma se úspěšně zdařilo navázat na tradice, získat do svých řad šest nových dorostenců a bojovat o přední místa v okrese), porodnic (v nichž už se tak jako tak nerodí více než patnáct dětí v roce), kulturních zařízení (obě divadla dohromady uvedou čtvrtletně po jednom zdařilém představení) už v podstatě nebylo co inovovat a tak věčně mladý starosta Kutné Hory Martin Starý zdárně oslovil s žádostí o dotaci příslušnou komisi EU, která vybírala z obdobně závažných požadavků všech pěti členských zemí. Ve svém proslovu připomněl některá z možných využití kanálu: Posílat touto cestou po vzoru Plaváčka ze známé pohádky novorozeňata z čáslavské porodnice (s přijatelnou třicetiprocentní zárukou doručení, což je zhruba dvojnásobek pravděpodobnosti, že vám dojde pošta zavirovanou počítačovou sítí), předávat v malých uzavřených plavidlech velké úplatky mezi podnikatelskými subjekty, městskými a policejními orgány, umývat si v poněkud nevábné vodě nohy (vodovodní síť je totálně nespolehlivá) a podobně. Z původního záměru vést touto cestou osobní a nákladní dopravu (která by ulevila přetíženým silnicím, kde průměrná cestovní rychlost dosahuje maximálně 15 km/hod) bylo pochopitelně upuštěno dávno před započetím stavby, hned v okamžiku, kdy byla oznámena výše dotace, jež sotva pokrývá předběžnou studii, náklady na projekt a nezbytné „všimné“. Tuto drobnou pihu na kráse samozřejmě úplatný pisálek Hospsík ve své vzletné ódě na stránkách profláklého týdeníku Úderné obzory  Kutnohorska ani nezmínil – výměnou za poukázku na bezplatný odběr holubího trusu vynikající kvality.

Nicméně: Sláva to byla nebes se dotýkající, před rokem po náročné rekonstrukci znovu otevřený místní pivovar na ni věnoval celoroční produkci (250 litrů výtečné dvanáctky), pěvecký sbor, vedený nestárnoucím sbormistrem Z. L. zapěl Masarykovu oblíbenou Ach synku, synku a po ní i další zvláště příhodnou lidovou píseň Teče voda, teče (ironií osudu právě v okamžiku přednesu zase jednou voda z městského vodovodu netekla), prostě (jak komentoval řečník z krajského vedení) „Lidi se tak ňák semkli a tak ňák pobavili“. Sváteční atmosféru nenarušil ani malý hošík, který mamince s pokřikem ukazoval na lejno, pohupující se na hladině, ani závěrečná diskuse, v níž vládnoucí koalice označila slavnostní akt za „dovršení dlouholeté snahy a výsledek pilné, obětavé práce vedení města“ a opozice promluvila o „krajně nezodpovědném, populistickém přístupu, korunovaném zbytečným vyhazováním peněz daňových poplatníků“. 

Snad jediným stínem akce se tudíž stal nesmlouvavý pěstní souboj mezi ctiteli pěnivého moku, vyvolaný skutečností, že jeden z nich stihl úvodních deset půllitrů konzumovat v rekordním čase chabých osmi minut a mínil v tomto sobeckém počínání pokračovat…