ZUZANA NOVÁČKOVÁ SE VRÁTILA DO KUTNÉ HORY PO ŠPIČKÁCH, AVŠAK NALÉHAVĚ. První ze čtvrtečních kutnohorských vernisáží (4. 8.) se konala za velké účasti ve Spolkovém domě. Umělkyně, která v Kutné Hoře žila i tvořila, se prezentovala kolekcí olejomaleb, které svědčí jak o usilovném hledání, tak i o nalézání. Samozřejmě, takovou osobnost vítal starosta Martin Starý, přátelé (Petr Kalfus) i odborníci (Jiří Hůla, přičemž přátelství se nevylučuje). Po éře grafiky a nesporných úspěších na tomto poli (výstavy a sbírky v podstatě po celém světě) a dosažení pomyslné hranice následovalo další hledání, odchod z města na venkov, kde se Zuzana Nováčková dál stará o zvířata, raduje z přímého dotyku s téměř nedotčenou přírodou a zjevně pokračuje v „pátrání“ po smyslu, podstatě života. Nečiní to velkými gesty a efektními tahy štětce, ale (jak uvedl i Jiří Hůla) s vědomím, že forma nesmí být cílem, ale prostředkem. Lakonické, většinou jednoslovné názvy obrazů (Stín, Mokřad, Vrby, Břízy, atd.) to potvrzují a nutí nás oprostit se od obvyklého „líbí – nelíbí“, pokusit se jít hlouběji, vstoupit do světa tlumených barev, v němž se nekřičí, ale naznačuje a vyzývá k spolúčasti, k zamyšlení: Toto je plytké, toto podstatné (buď opovrženíhodné nebo naopak trvalé, žádoucí, věčné). Kdo Zuzanu Nováčkovou zná, ví, že od ní se velkých slov a gest nedočká. Ostatně i k aktuální výstavě v Kutné Hoře (jak zmínil některý z řečníků na vernisáži) se nechala „dokopat“. Můžeme se jen těšit na výstavu další – a můžeme si bý jisti: Nic „vyzkoušeného“, komerčního, povrchního to nikdy nebude.

UVĚDOMUJEME SI VŮBEC, ŽE JEDNU Z MÁLA GALERIÍ NAIVNÍHO UMĚNÍ V ČR MÁME V KUTNÉ HOŘE? Další z kutnohorských vernisáží 4. 8. přišla na řadu o hodinu později. Zakladatel galerie (najdeme ji v Husově ulici), osobitý umělec JAN SKORKA LAUKO po nějaké době představil svou starší i aktuální tvorbu (v níž výraz „naivní“ jistě bude lépe doplnit pojmem „inzitní“): Obrazy, kresby, črty a poprvé také originály ilustrací ke knize Oleny Laň Burdybáč. Zdánlivě jednoduché barevné linie vystavených děl neodolatelně vtahují do děje „minipříběhů“ (veselých i zadumaných), nutí k úsměvu, zamyšlení, dokonce i ke komentáři, doslova z nich „stříká krev a mléko“, život venkova i města – bez velkých obtíží lze při veškeré stylizaci rozpoznat konkrétní místa. Jeho práce se nevnucuje, oslovuje široké spektrum lidí (mezi účastníky vernisáže byl i aplaudující holandský malíř John Ligtenberg, potomek slavného Rembrandta), zve do pitoreskního světa, zobrazovaného v jakémsi zrcadle, které respektuje naše silné i slabší stránky, každodenní starosti, radosti i strasti. Jan Skorka Lauko představil účastníkům vernisáže nejen vlastní tvorbu, ale i část galerie, v níž jsou obrazy finských, slovenských, českých a jiných umělců (určitě ji míní soustavně doplňovat) a naznačil, že i další program bude atraktivní pro milovníky umění ze všech koutů světa. Od září najdeme v kutnohorské Galerii naivního umění výstavu prací legendárního kreslíře Neprakty a poté ji vystřídá další osobnost daného žánru, Iva Hüttnerová. Je zjevné, že pojmy „naivní umění“ a „Kutná Hora“ začínají patřit k sobě. O důvod více, proč město pod Barborou navštívit, obdivovat, vracet se do něj.