Podvodníci v ČR vydělají na autech se stočeným tachometrem každý rok téměř 19 miliard korun. Tuto částku lidé zaplatí navíc při koupi upravených (a v důsledku toho dražších) vozidel. Aut, která mají upravený počet najetých kilometrů, se v Česku každoročně prodá na 270 tisíc, což odpovídá 45 procentům trhu. Vyplývá to z údajů automotoklubu ÚAMK. Průzkum ÚAMK potvrdil, že na trhu se běžně prodávají přístroje, které umožňují stáčení kilometrů. Co z tohoto konstatování pro vás vyplývá?

Ing. Tomáš Havlíček, krajský zastupitel

Tato situace je důsledkem nedostatečných trestů. Pokud by stočení tachometru bylo přísně trestáno, pak by se počet stočených vozidel výrazně snížil. Rovněž to poukazuje na skutečnost, že je lepší, koupit si auto přímo od vlastníka, kdy je větší pravděpodobnost, že najeté km odpovídají, než přes autobazar. Bohužel to škodí i poctivým prodejcům ojetých vozidel a mělo by být i v jejich zájmu, aby docházelo k přísnějšímu trestání obdobných prohřešků.

RNDr. Ivo Šanc, CSc., zastupitel, Kutná Hora

Osobně pro mě z těchto informací vyplývá, že až si budu kupovat ojeté auto, budu si muset dát dobrý pozor, od koho, tedy v jakém autobazaru auto kupuji a jeho stáří a opotřebovanost budu posuzovat nikoli podle počtu najetých kilometrů, ale podle jiných znaků. Nejspíš si k ruce vezmu odborníka - automechanika. A budu se snažit koupit auto s jasnou historií. Takhle jsem to ostatně už udělal dvakrát. V případě autobazaru, jehož majitel je anonymní nebo je to od pohledu mafián, případně intuitivně usoudím, že je nesolidní, se otočím a půjdu ihned pryč. A pak také z údajů v zmíněných v otázce lze usoudit, že obchodní inspekce a další kontrolní orgány asi nemají zájem prodej ojetých vozidel kontrolovat. A zákonodárci nejspíš nemají zájem touto věcí se zabývat a zpřísnit příslušnou legislativu. A myslím si, že majitelé autobazarů jsou družní hoši (nesetkal jsem se s majitelkou autobazaru, proto si dovolím být genderově nekorektní) se spoustou přátel a mezi těmi přáteli budou různí policajti, inspektoři, inspektoři inspektorů a samozřejmě i politici. Zejména takoví politici a političky, kteří se mile usmívají a mají opravdu hodně přátel...

Jaroslav Fér, evangelický farář, Čáslav

Pokud jsou údaje ÚAMK pravdivé (a i kdyby jen z poloviny nebo docela jen ze čtvrtiny), je to něco neskutečného. Především to ukazuje, že čestnost, spolehlivost a pravdivost jsou pojmy, které nám v podstatě nic neříkají. Pokud má 45 procent prodaných “ojetých“ aut přetočený tachometr, znamená to, že nejméně tak vysoké procento prodejců ojetin podvádí. Ale počet podvodných prodejců je potom určitě větší, protože se dá předpokládat, že i ten největší podvodník-prodejce “občas“ prodá také nějaké auto, kterému tachometr nepřetočí. Další alarmující skutečností je údaj, že se u nás běžně prodávají přístroje umožňující stáčení kilometrů. S tím souvisí otázka, proč není jejich prodej zakázán? Tohle totiž nelze svádět na pofiderní svobodu podnikání a obecně na svobodu dělat si, co chci – a že ten podvedený si za to může sám, že přece nemusel auto kupovat, nikdo že ho k tomu nenutil. Jestli ale nějaká moje, a to jakákoliv, svoboda omezuje svobodu druhého, nemůže to už být moje svobodné rozhodnutí (dělat si, co chci). V případě “svobodného“ prodeje (nejen těchto přístrojů na přetáčení tachometru, ale čehokoli jiného) to přece pouze umožňuje podvádět druhé. To ovšem nemá se svobodou podnikání co dělat a tady je podle mě úkolem státu zasáhnout (v tomto případě prodej přístrojů na přetáčení tachometru zakázat, případně pečlivě evidovat) – a neunikat od odpovědnosti s odůvodněním, že by to byl neúměrný zásah státu do našich občanských práv.

P. Pavel Tobek, kutnohorský vikář

Vyplývá mi z toho, že pokud se rozhodnu pro nákup ojetiny, budu s téměř 50% pravděpodobností podveden. Neříká mi to nic o tom, jak dopadnu, když se rozhodnu pro auto nové. Šidit a podvádět je nepochybně špatně. U ojetých aut však alespoň víme, co nám se značnou pravděpodobností hrozí a tušíme, jak se případně bránit. A to je, myslím, víc, než máme k dispozici u většiny ostatních podvodných praktik. S přáním mnoha bezpečných kilometrů…

Ing. Milan Vodička, CSc., Strana svobodných občanů

Podvodníci, kteří stáčejí na tachometrech ujeté kilometry podle údajů Automotoklubu (ÚAMK) prý vydělají téměř 20 miliard korun ročně. Pokud je tento údaj správný, pak z toho vyplývá, že skoro každý druhý prodejce ojetých aut své klienty podvádí. Kontroloři a stanice technické kontroly, kteří neustále otravují s byrokratickými předpisy jsou tudíž na nic. Roste počet státních úředníků (prý kvůli směrnicím z EU) a prodejci aut ojetých (viz průzkum ÚAMK) i nových (Volkswagen, Škoda a další) ruku v ruce podvádějí: jedni na snižování počtu ujetých kilometrů, druzí na způsobu měření emisí. Věřím, že ÚAMK své poznatky předá orgánům Policie a zdravý rozum přestane podporovat zbytečné směrnice o emisích, které se obcházejí a je nutné je změnit nebo je rušit (spolu se zbytečnými úředníky).