V neděli 16. června sice občas spadlo pár dešťových kapek, ale to neodradilo celé rodiny s mnoha dětmi od návštěvy Sklenářova dolíku – přicházely sem s vědomím, že je tu čeká netradiční zábava, pohoda lidí se společnými zájmy.

S pocitem vděčnosti k těm, kdo zanedbaný prostor Kutné Hory (naprosto neudržovanou „rokli“, plnou odpadu a svinstva nejrůznějšího druhu) proměnili v hezké, příjemné místo odpočinku, vlídné přírody a jejího poznávání, tedy k lidem z neziskových kutnohorských organizací, kteří zde vytrvale a nezištně dva roky brigádničili. 

Tady se pasivně nezírá na obrazovku či monitor, ale rozhýbá tělo a nenásilně vstřebávají dovednosti, znalosti, vědomosti. Na děti i dospělé čekala spousta „pracovišť“: Stavěla se věž z krabic od banánů, střílelo z luku, házelo míčky na pyramidu z plechovek, absolvovala překážková dráha se stavebním kolečkem, poznávaly různé přeměty, druhy dřevin, v mnoha kvízech bylo možno ověřit si, jak známe správné zacházení s odpadem.

Historii vynálezů, jež posouvaly lidstvo dějinami, zahrát si petanque nebo kroket, osahat si (a použít) míč, švihadlo, chůdy, atd. Děti, které absolvovaly určenou trasu, čekala sladká odměna, mnohé se zastavily a bavily u divadla (specificky pojatá pohádka O Červené Karkulce) či si nechaly vymalovat na obličej obrázek.

Stánek pana Sklenáře nabízel občerstvení všeho druhu (jak mi sdělila děvčata za pultem, specialitou byl slaný koláč se špenátem a cibulí), nad ohněm se opékaly buřty, na své si přišel opravdu každý. Letos se dostavila i vzácná návštěva manželů Sklenářových (v stylovém podání sopranistky Jana Veberové a  „všeuměla“  Jaroslava Vebera).

Připomeňme si závěrem, že k pořádání Sklenářova dne spojili  síly kutnohorští skauti, Oblastní charita, spolek Denemark, KHnet.info, TJ Sokol Kutná Hora a Kaňkovské sedlo - a prosím, uvědomme si: To v naší „spotřební“ době vůbec není samozřejmost!