Redakce Inzerce Spřátelené weby Řádková inzerce Archív Dnes je pátek, 29. března 2024
logo

Téměř pravdivé (ač občas neuvěřitelné) příběhy z novodobé kutnohorské fotbalové historie

Téměř pravdivé (ač občas neuvěřitelné) příběhy z novodobé kutnohorské fotbalové historie
Foto: Archiv OK
 
Publikováno: 23.8.2018 v 9:00
Rubrika: Sport

Vážení čtenáři. Budu teď na dovolené a tak jsem se pokusil zásobit vás dopředu nějakým tím čtením. Když vás to bude bavit, můžeme pokračovat (a vy všelijak upřesňovat, doplňovat, atd., nejlépe na adresu redakce@obzorykutnohorska.cz ).

Když ne, vrátíme se k strohému zpravodajství. MINIPŘÍBĚH PRVNÍ: FOTBALOVÉ KŘIVDY.

Pokud se na těchto stránkách dotknu ve vzpomínce kutnohorského fotbalu, bude se vždy jednat o báječné období „renezance“, partu obětavých, míčem a góly poblázněných hráčů a jejich trenéra Láďu Davida, řečeného Motejl.

Mnozí z fanoušků se na tu dobu (nějaká – řekněme – osmdesátá léta minulého století, v nichž kutnohorská Sparta usilovala několik roků po sobě o postup) dobře pamatují. „Postup nedělají hráči“, pokusil se zchladit moje nadšení nad vůdčími schopnostmi Cinka, elegancí Dvořáka, fintami Drábka, střeleckými geny Schwarze, nepolapitelností a neúnavností Levého, atd., někdejší spolužák z průmyslovky Jirka S., sekretář největšího rivala.

„To přece ví každej, že postup dělá výbor“, poučil mě povýšeně a já bych mu v tu chvíli nejraději vrazil facku. Jenže brzy jsem se přesvědčil, jak to chodí. Na hřišti svého klubu mě Jirka přivítal panákem, párkem a výrazem politování v očích.

Naši kluci byli lepší, to jistě. Brzy vedli a zhruba pět minut před poločasem předstoper Dvořák skoro z půlky zaskočil domácího golmana podruhé. Sudí ukázal na středový bod, ale pak se rozmyslel (až teď jsem si všiml, že se jedná o muže, který pracoval ve stejné kutnohorské fabrice jako já), ostře zapískal a naznačil, že gól neplatí pro ofsajd.

Nebudu se zdržovat detaily. Do druhé půle za domácí nastoupil navrátilec z dovolené ve vypůjčených kopačkách a dvěma góly zajistil domácím tři body (o tom, že při prvním si míč připlácl k noze rukou a při druhém oběma rukama odstrčil protihráče je asi zbytečné mluvit).

Tehdy jsme po zápasech chodívali do jedné sídlištní restaurace a hned po příjezdu do ní automaticky zamířili i tentokrát. Sdělovali jsme detaily těm, kdo s námi na zájezdu nebyli, rozebírali nesmyslné verdikty sudího – a ten se náhle objevil  ve dveřích.

Vašek Chudoba (vzpomínáte na jeho báječné centry a nechytatelné trestné kopy?) uchopil židli, zvedl ji nad hlavu a řítil se k příchozímu jako bůh pomsty. Sotva jsme ho zadrželi. Zmíněný rozhodčí se s námi pěkně posadil, slušně se omluvil a dodal: „Tak to prostě chodí, pánové. Já jsem jen šroubeček v soukolí...“

Téměř pravdivé (ač občas neuvěřitelné) příběhy z novodobé kutnohorské fotbalové historie
Foto: Archiv OK

Po nějakém čase (pořád jsme byli ve hře o postup) jsme jeli do Prahy na Motorlet, který byl v tabulce jasně poslední. Potřeboval se „chytit“ a herně na to neměl. Rozhodčí M. (bratr prvoligového sudího) to vzal od začátku od podlahy.

Vyloučil druhého trenéra (myslím, že to byl Štefan Pleva) z lavičky, Novotného ze hřiště, pak ještě jednoho z hostů (už si nepamatuji koho), uznal domácím gól, který vstřelil hráč, číhající pět metrů za zdí v jasném postavení mimo hru.

Vzpomínám si, jak jsem plačtivě pronesl: „Pane rozhodčí, tohle přece nemůžete...“ Přiklusal až ke mně a mezi zuby zadrmolil: „Buďte zticha, nebo vám vyloučím ještě jednoho hráče a ukončím zápas!“ Podraz, nic moc ojedinělého, ale tentokrát tu byly i poněkud raritní okolnosti.

Na fotbal se přišel podívat šéfredaktor fotbalového týdeníku Gól, nelenil a pravdivě popsal, jak sudí zmanipuloval utkání. Snad z toho byla nějaká důtka nebo obdobně nepodstatná dohra, to už si nepamatuji, ale  sudí M. si „křivdu“ pamatoval velmi dobře a poměrně dlouho.

Zhruba za rok jsme hráli opět v Praze, tentokrát na Admiře. Hráči se seřadili k pozdravu, na rtech rozhodčího M. pohrával pobavený úsměv. Po pěti minutách byl vyloučen (snad poprvé v kariéře) proslulý fotbalový gentleman Pepa Prorok – mimochodem, do Kutné Hory přišel po třicítce z Pardubic a asi po třech letech přijeli pardubičtí bafuňáři s prosíkem, že by ho moc chtěli zpět.

Pikantní na tom byla skutečnost, že poprvé a naposledy s námi byla v autobusu jeho manželka… Rozhodčí má možností hodně a když se jednou rozhodl pro pomstu, obrana neexistovala.

Abych ale nekončil zachmuřeně, jen a jen pesimisticky, musím připomenout, že bránit se přece jen bylo možné. Zbraní se stal humor. Fanda Drábek (na něhož se fanoušci našich soupeřů pravidelně vyptávali, sotva autobus zastavil: „Přijel s vámi učitel?“) pochopil, že tenhle zápas nevyhrajeme.

A tak si řekl, že se aspoň zasmějeme. Smáli se i všichni lidé v ochozech, bez ohledu na klubové sympatie: Kolem hrací plochy se tehdy něco stavělo a pár metrů od lajn se táhly výkopy, v nich všelijaký odpad.

Kopali jsme roh. Fanda zmizel v jámě a když se vynořil, měl na zádech trosky klasické školní brašny, tvářil se uctivě jako žáček prvňáček, zvedl ruku, jako že se hlásí k tabuli a míč šourákem poslal rozhodčímu k noze...-

Autor článku: Vítězslav Hospes
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

  
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM