Redakce Inzerce Spřátelené weby Řádková inzerce Archív Dnes je čtvrtek, 28. března 2024
logo

Ohlédnutí za sluncem: Karel Čapek by se divil, aneb Výlet do Španěl v XXI. století

Ohlédnutí za sluncem: Karel Čapek by se divil, aneb Výlet do Španěl v XXI. století
Foto: V. Hospes
 
Publikováno: 18.10.2014 v 16:00, Aktualizováno: 14.10.2014 v 10:00
Rubrika: Zpravodajství

Dnes už proslulý svazek fejetonů, vzniklý na cestě Karla Čapka po Španělsku (poprvé vydaný před více než 80 lety) je stále přínosný, přibližuje mnohé o mentalitě obyvatelstva, historii, architektuře, umění či krajině a činí tak ryze „čapkovsky“ - jazykem srozumitelným a přitom básnivým, plným porozumění i dokonalých postřehů. Nicméně: Ty prosté, zemité, drsné a vášnivé venkovany mi nebylo dáno v průběhu letošní cesty do Andaluzie ani zahlédnout, stejně jako známky chudoby. Mimo to: Necestovali jsme vlakem, ale letadlem, což má „poznávací“ klady i zápory.

Někdejší idylické rybářské vesničky se z drtivé většiny proměnily v sídla rekreačních komplexů, využívajících faktu, že sluneční paprsky tu září tři sta dnů v roce (v některých oblastech je v podstatě „věčné léto“), moře je čisté a přívětivé, pláže nekonečné, okolní krajina s několika národními parky a přírodními rezervacemi láká k výpravám, což v důsledku znamená, že hlavním a jedním z mála zdrojů zdejší obživy je cestovní ruch.

Úvod našeho „výletu do Španěl“ nebyl idylický. Po přistání v Malaze jsme dlouho čekali v rozžhaveném tunelu pod letištěm na příjezd dohodnuté služby pronajímatele automobilu (zjevila se zhruba po hodině), pak jsme se do auta jen tak tak naskládali i s dětským kočárkem a objemnými zavazadly, „vyplivla“ navigace a čekala nás asi 200 km dlouhá cesta do cíle u města Almeria. Když jsme do ROQUETAS DE MAR dorazili, byly tři hodiny ráno. Před námi i v tuto dobu lidmi všeho věku zaplněná změť hotelů, penzionů, ulic, zákoutí, v nichž bylo takřka nemožné se vyznat – ale také vytoužené pokoje a především postele.

„Všechno špatné k něčemu dobré“, potvrdilo se i tentokrát. Když jsme se dostavili na snídani, ukázalo se, že je chutná, pestrá i vydatná, když jsme se vydali k nejbližší pláži strávit „odpočinkový den“, nebyla přeplněná, ale pohodová, slunce žhnulo (jako po celý čas našeho pobytu – bylo už září), rtuť teploměru stoupala nad 30 stupňů C, mořské vlnky vlídně zvaly k vykoupání, přístupovou cestu lemovaly vzrostlé palmy, rozkvetlé buganvilie, rododendrony, ibišky a další květena. Lenošili jsme až do večera (večeře potvrdila zkušenost se snídaní), ale byl by na omylu ten, kdo by si myslel, že s „relaxací“ si vystačíme po celý pobyt.

Nebyla by to naše Martina (velitelka věkově nesourodé expedice), kdyby neměla „v rukávu“ další trumfy. Zmíním jen některé (přičemž pominu pamětihodnosti „v místě“):

Hned po „sanitárním dnu“ jsme se vydali do ALMÉRIE, dnes moderního města, nad nímž se tyčí (jako připomínka maurského původu) obrovitá pevnost z 8. století, obklopená ruinami. Pohled na přístav, okolní téměř pouštní vyprahlou krajinu (není divu, že se zde točí jeden western za druhým) je nezapomenutelný, k výhlídce ovšem musíte i v téměř čtyřicetistupňovém vedru vystoupat pěkně „po svých“. Jakýsi protipól pevnosti tvoří gotická katedrála z 16. století. Kolem se na ploše 300 km2 rozprostírají pařníky, v nichž se pěstují rajčata, okurky, papriky a jiné druhy zeleniny... Jejich světlé, plátěné střechy byly – viděny zdálky – původně příčinou mnoha našich dohadů...

Proč je právě tady téměř po celý rok léto? Počasí nejvýrazněji ovlivňuje pohoří SIERRA NEVADA, tvořící ochranný štít nad plážemi a letovisky. A to jsme si nemohli nechat ujít. Na výletu do Granady ho musíme překročit a pochopitelně i trochu „ohmatat“. Táhne se v délce 600 km, jeho vrcholky (až 3 000 m nad mořem, nejvyšší horou je Mulhacén) lákají turisty, horolezce, milovníky přírody. Několikrát zastavíme, abychom plně vychutnali tuto biosférickou rezervaci UNESCO, její vzácnou flóru i faunu, vjíždíme i do části, která je národním parkem. Různorodost nerostného složení až neskutečně vybarvuje stráně, úbočí, srázy, vítaným oživením jsou olivové háje, keře a lesíky, neopakovatelný je pohled do údolí, v nichž se rýsují půvabné vesničky, proslulé výrobou místní speciality: uzené šunky.

Ohlédnutí za sluncem: Karel Čapek by se divil, aneb Výlet do Španěl v XXI. století
Foto: V. Hospes

Dorazíme ke GRANADĚ. Je v tom trocha štěstí, že zaparkujeme v nejvhodnějším prostoru: V místech, odkud je vidět nejznámější stavby: Komplex Alhambra, Generalife, katedrálu, kartouzu. Sestupujeme schodišti a křivolakými uličkami k centru kosmopolitní čtvrtí Albayzin, plné obchůdků, teras, květin – a samozřejmě turistů. Vše je blahodárně poznamenáno skutečností, že se zde prolínají dvě kultury, křesťanská a islámská (Granada byla dobyta Španělskem až v roce 1492), už název města je odvozován od slova granado – granátové jablko i od Gar – anat – vrch poutníků), výše jmenované pamětihodnosti většinou spadají do období arabské nadvlády. Však se k nim (opět v prudkém slunečním žáru) strmým stoupáním kolem osvěžujícího potůčku vydáme. Kdo by si to nechal ujít, jsou nás stovky, možná tisíce (až na místě se dovíme, že Alhambra má pro dnešek „vyprodáno“, lze ji obdivovat jen zvenku).

Nástrah na turisty je kolem dost a dost: Obrazy, cetky, vzácné tisky, „vědma“, nabízející čtení z ruky, muž, ochotný vyvést vaše jméno arabským písmem na zdobnou tabulku, oděvy moderní i dobové. Z atmosféry dýchá i jakási mladost – granadská univerzita (založená r. 1542) dodnes přitahuje studenty z celého světa. Uondáni, ale plni prožitků vracíme se navečer ke „svému“ hotelu. Není divu, že i dnes zamíříme na pláž, k osvěžujícím vlnám moře. Popisovat ho je zbytečné. Co Čech, to ctitel slunění, teplého písku, oblázků, plachetnic, rybářských lodí, příboje, vln, dramatických či dojemných pohledů na vycházející a zapadající slunce.

Podívejme se raději do městečka MOJÁCAR, kam to nemáme daleko. Bílé domy, připomínající papírové krabice, nezapřou původní arabskou architekturu: Sedí jako šlehačkový dort na vrcholku kopce (k němuž stoupají od jeho úpatí) se zastávkami, náměstíčky, hospůdkami, terasami, odkud je vidět jedním směrem proslulé pláže (koupat se tu dá po celý rok), dalšími okolní pohoří a hluboká údolí – snad nejkrásnější je pohled z hradu (k němuž lze dojít, byť je soukromý). Nechybí tu kostel, rozkvetlé stromy a keře, míjíte sochy, setkáte se s panáčkem Idaho, který byl součástí dávných příbytků a zdejším symbolem je dodnes (což je znát v nabídce suvenýrů). Můžeme nad tou komercí zaláteřit, ale mějme na mysli, že nebýt turistů, neexistovalo by asi dnes už ani toto překrásné městečko, které pozvolna vymíralo.

Náš pobyt v Andaluzii se chýlil k závěru, když přišel jeho pomyslný vrchol (pro mě určitě). Z dostupných národních parků jsme si vybrali CABO DE GATA NATURAL PARK, nejsušší místo Evropy (za rok tu naprší 200 mm na m2, polovina v jediném dni). Přesto míjíme velikou kolonii plameňáků, jako předznamenání, že tu najdeme spoustu rostlin, které se “přizpůsobily”, voní a kvetou, ze sopečného podloží se derou malé palmy, kaktusy, agáve, vyrážejí na neuvěřitelných místech strmých, téměř černých útesů, mezi červenými pěšinkami, na svažujících se plochách, pod nimiž blyští stříbřitě azurová mořská pláň.

Mezi kamennými obry vidíme zlatožluté plážičky (sem auto nedojede, což pohodlnější rekreanty spolehlivě odradí), v dálce bliknou plachty či vlajky proplouvajících lodí, horské stezky vedou k dalším a dalším báječným výhledům. Míjíme maják a pokračujeme k strážní věži Torre Vigía Vela Blanca na 200 m vysokém útesu. Tohle je ono! Pochutnávat si na specialitách místní kuchyně není k zahození. Počkat si na vlnobití a proplouvat ostrůvky mořské pěny je zážitek. Povalovat se u bazénu takřka ideální odpočinek. Vyhřívat se, mapovat stylové hospůdky, i to je dovolená. Tady jsme od toho daleko, vysušení, zpocení, unavení – ale zároveň čemusi podstatnému, prapůvodnímu, opravdovému na dosah...

Cestujeme zpět. Nadcházejí všední dny, říkáme si s trochou nostalgie. Zároveň v koutku srdce souhlasíme s Karlem Čapkem: Je radost uvidět nebo nahmatat něco poprvé. Stejně se však těšíš domů, na české oranice a jabloňové sady...

 

Autor článku: V. Hospes
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Koronavirus nás nepoložil a jedeme dál!
Řádková inzerce
Nemovitosti (1 inzerátů)
Zaměstnání (1 inzerátů)
  
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM