Redakce Inzerce Spřátelené weby Řádková inzerce Archív Dnes je čtvrtek, 28. března 2024
logo

Kutnohorská bigbeatová legenda Akustik slaví 40 let od svého založení. Vzpomenete si na ni ještě?

Čas letí jako splašený. Doba, kdy kapela Akustik plnila sály a těšila posluchače, je pryč. Pamětníci však stále vděčně vzpomínají a jistě se připojí k řadě gratulantů – podobně jako jsme to udělali my v úvodu rozhovoru s kapelníkem, baskytaristou, zpěvákem a autorem mnoha textů Akustiku Pepou Samkem (přáteli zvaným rovněž „Bahýnko“).

Kutnohorská bigbeatová legenda Akustik slaví 40 let od svého založení. Vzpomenete si na ni ještě?
Skupina Akustik vyhrála první ročník rockového festivalu v Sázavě ve složení Chyba, Samek, Balán a Řepa.Foto: Archiv OK
 
Publikováno: 24.4.2014 v 9:00
Rubrika: Zpravodajství

Skupina Akustik asi nebyla tvou první kapelou?

Určitě ne. První - jmenovala se Marshall - jsem založil s celoživotním kamarádem, vynikajícím kytaristou Olinem Fialou v Uničově v roce 1968 (byl jsem tam na učilišti). Vzpomínám na to, že jsme toho tehdy ještě moc nenahráli, spíše se snažili obluzovat místní děvčata tím, že jsme byli opravdový „bigbít“. Poprvé na zábavě jsme hráli 16.11. 1968 v obci jménem Plynkót. Pak jsem musel na vojnu. To bylo pro mne velmi tristní, musel jsem ostříhat vlasy, opustit kamarády a kamarádky…

Měl jsem ale i kus štěstí, na vojně jsem hrál ve vojenské kapele Combo 69. Všechno z toho, co jsem tam prožil, bychom nestihli rekapitulovat ani do rána. Po vojně následovala Sázava, kde jsem působil ve skupině Leones (pod křídly tanečního orchestru Honzy Čvančary a Skláren Kavalier). Mimochodem, tou dobou jsem neprožíval právě nejpříznivější období, ale čas je nejlepší lékař...

V letech 1972 - 73 jsem s kamarádem Jiřím Chudobou pořádal a uváděl takzvané „Chlístovické pátky“, což byla diskotéka, na kterou chodilo a přijíždělo neuvěřitelné množství lidí. To už jsem pracoval ve Stavebních izolacích Kutná Hora a tam si připravoval půdu pro stěžejní kapelu mého života: AKUSTIK!

V té době to bigbeatové a rockové kapely neměly právě lehké, to je známá věc…

To je pravda. V normalizačních časech už pouhé slovo „coca- cola“ nebo „rock“ bylo v ČSSR nepřijatelné a proto zpěvák Pavel Sedláček vymyslel výraz bigbeat. Každá kapela, divadelní či filmový kroužek musely mít zřizovatele (o tom by mohli vyprávět třeba Bohouš Kučera nebo Mirek Štrobl). My, Akustik, jsme hráli pod ROH Stavební izolace. Musím zdůraznit, že tahle spolupráce neměla chybu a za téměř dvacet let po této stránce nebyly problémy. Ale pozor! Existovala instituce, Okresní kulturní středisko Kutná Hora – a ta nám dost zatápěla. Naštěstí se i tam našli lidé, kteří nám a rocku fandili…

Ona ta naše rocková muzika přináší návštěvníkům obrovské uvolnění, emoce vyplouvají napovrch a samozřejmě se při ní nekonzumuje limonáda…

Akustik byl jednou z nejslavnějších a nejoblíbenějších kapel na Kutnohorsku. Jak jste se vyrovnávali s popularitou?

Musím říct, že jsme si s tím nikdy moc nelámali hlavu. V té kapele se vystřídalo asi 25 muzikantů. Někdo byl takovej, někdo makovej, někdy jsme se i trochu poškorpili, ta „ponorka“ přijde, ať chceš nebo ne. Obdivuji Mirka Jiřištu (mnohokrát nám pomohl radou i jinak), jak dokázal tolik let udržet svou kapelu v provozu. Klobouk dolů!

Kutnohorská bigbeatová legenda Akustik slaví 40 let od svého založení. Vzpomenete si na ni ještě?
Jiří Samek nám v redakci ukázal kroniku (nejen) Akustiku. Poznáte ho na snímku ze Sázavy?
Foto: Archiv OK

Trochu víc k těm začátkům Akustiku…

Byl jsem zakládajícím členem a kapelníkem, od počátku stál po mém boku Jarda Chyba, varhaník a baskytarista, autor řady textů. Další velkou oporou a doslova hvězdou kapely byl Jirka Bendl, kytarista, vynikající zpěvák. Díky jeho extrémně vysokému hlasu jsme si mohli dovolit hrát skladby od Deep Purple nebo Black Sabath.

Připomeň, kde všude jste hráli.

Hodně Na Valech ve Zbraslavicích (kam chodilo i 1 300 lidí), na Roztěži U Šance, v Lorci (běžně 400 – 500 lidí), na čajích U Anděla. Rádi jsme vyjížděli do Golčova Jeníkova, Světlé n/S, Číhoště, Kozohlod, Jiříkova, atd., často hráli také na letním parketu v Klukách nebo Vinařích. V hotelu Mědínek v jednom kuse tři měsíce den co den – až mě z toho hlava bolí ještě dnes. Snad největší zážitek mám z vystoupení na prvním rockovém festivalu v Sázavě, kde jsme vyhráli s repertoárem rock, hardrock a metal v sestavě Josef Samek – basa, Jan Balabán – bicí, Mirek Řepa – kytara, Jarda Chyba – klávesy. Těm klukům děkuji…

Co bych chtěl připomenout: Muselo se to dělat naplno. Dám příklad: Takový Saša Trenčev přijížděl deset roků poctivě pětkrát týdně na zkoušky a vystoupení. Ke konci jsme už měli zhruba polovinu repertoáru s vlastní hudbou i texty. Lidi si ty skladby pamatují, občas mě někdo zastaví a připomene: „Našel jsem žvejkačku“, „Vlaky jedou, něco vezou“, nebo „To se mi líbí“…a říkají: „Pepíku, bylo to krásný…"

A současnost?

Akustik už nehraje. Spousta kapel se nesmazatelně vepsala do srdcí fanoušků. Občas se sejdeme a „muzicírujeme“ při nějaké oslavě, narozeninách a podobně. Já už také nehraju, jen doufám, že Akustik zanechal alespoň malou stopu v srdcích těch, kteří nás měli rádi. Uzavřel bych ten náš rozhovor citátem. Jimi Hendrix: „Jestliže na této planetě je něco nesmrtelného, je to rock.“ A já s ním souhlasím…

 

Autor článku: V. Hospes
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Koronavirus nás nepoložil a jedeme dál!
Řádková inzerce
Nemovitosti (1 inzerátů)
Zaměstnání (1 inzerátů)
  
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM