Redakce Inzerce Spřátelené weby Řádková inzerce Archív Dnes je neděle, 26. května 2019
logo

K věci - zamyšlení šéfredaktora 35

K věci - zamyšlení šéfredaktora 35
Foto: Martina Hlaváčová
 
Publikováno: 8.9.2014 v 13:00, Aktualizováno: 1.9.2014 v 10:00
Rubrika: Zpravodajství

K VĚCI

Současný svět se potácí od krize ke krizi (nebo jsme jimi alespoň v pravidelných intervalech strašeni), jsme svědky siláckých prohlášení, jednoznačných nekritických pochval i nemilosrdných odsudků. V tomto světle může připadat připomínka srpna 1968 příliš „mělká“, „mírná“, „nevzrušivá“. Když už se o něm hovoří, tak zejména o pasážích, které nevyžadují zamyšlení, diskusi, rozbor. O tom, že násilné ukončení reforem vstupem „spřátelených armád“ na naše území bylo činem odporným, nelze pochybovat. Krátkodobé vzepětí solidarity, jednolitost, ochota podílet se na změnách ve společnosti, obrovská podpora reforem, do země zadupané ideály – to již zjevně není tak „zajímavé“ (snad i proto, že to vyžaduje zamyšlení, angažovanost a nejen papouškování aktuálně módních frází).

Malá země uprostřed Evropy se s velikým předstihem pokusila o přechod od totalitního režimu k nové formě soužití lidí (touha po změně nebyla pochopitelně její výlučnou záležitostí – připomeňme si například masové stávky v Anglii nebo studentské bouře ve Francii). Tanky ten pokus nadlouho zhatily. Ano, je možné, až velmi pravděpodobné, že snahy o „obrodu“, „reformování nereformovatelného“ byly příliš naivní, předem odsouzené a draze (nejen hmotně) zaplacené. Jistě, tak jako u každého významného převratu, vlna solidarity a nadějí vynesla nad hladinu kastu populistů, farizejů a příživníků.

Dovolte vsuvku z osobní zkušenosti: Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy stál před tisícihlavým zástupem na balkóně správní budovy továrny, v níž jsem tehdy pracoval, předseda odborové organizace a dštil na okupanty oheň a síru. Týž člověk za pár dnů s úklonami vítal „sovětčíky“, kteří si přišli fabriku prohlédnout. Jiná vzpomínka: Náměstek v podstatě své podřízené donutil, aby ve výklenku kanceláře u zapálené svíčky a černě orámované fotografie drželi čestnou stráž za Jana Palacha. Právě on brzy nato velel prověrkové komisi, která „rebely“ kádrovala a vyhazovala z funkcí… Co mi z toho vyplývá: Vzpomínka na osmašedesátý rok žije. Může být varováním i inspirací. Abychom (zase jinak) jen nepřihlíželi tomu, jak nám někdo bere ideály a nabídne za ně příslovečný „smrádek, ale teplíčko“. Řečeno lapidárně: Nevnutí nám namísto všude proklamované demokracie (vláda lidu) plíživou a v podstatě neovlivnitelnou vládu ekonomických subjektů.

 

Autor článku: V. Hospes
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Řádková inzerce
Prodej (1 inzerátů)
Byty (1 inzerátů)
Nemovitosti (1 inzerátů)
Zaměstnání (1 inzerátů)
Různé (1 inzerátů)
Pronájmy (1 inzerátů)
Koupě (1 inzerátů)
     
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM