Snad v každé české obci najdete nějakou připomínku obětí I. světové války (letos od jejího vypuknutí uplynulo 100 let). Kruté, jímavé, otřesné příběhy jsou stále živé. Události, provázející ukončení jednoho z nepříšernějších konfliktů dějin, jsou u nás spojeny se zrozením společného státu Čechů a Slováků v říjnu 1918. Osmadvacátý říjen se stal státním svátkem a je jím dodnes, třebaže Československo už neexistuje (známé Masarykovo a Štefánikovo: „Čech je Slovák a Slovák je Čech“ tak docela nevyšlo, ačkoli mnozí jsou ochotni na toto heslo dodnes přísahat a vyčítají politikům, že k rozdělení došlo bez referenda).
Oslavy bývaly velkolepé, podílely se na nich vojáci, legionáři, sportovci, městské a obecní úřady, národopisné a zájmové spolky. Dnes jsou o poznání skromnější. Pamětníci téměř neexistují, euforie vyprchala, na válku, její příčiny i následky a zejména poválečné uspořádání lidé hledí s odstupem, který dovoluje nevidět vše pouze růžovými brýlemi. Určité křivdy v „přerozdělené“ Evropě se staly zárodkem závažných ekonomických důsledků a podnětem k vzniku nacionalistických, fašistických, diktátorských režimů. Je tedy pořád co slavit?
Nejsem historik ani filosof, ale jedno vím: Určitě je co si připomínat: Nebývalou vlnu soudržnosti. Elán, s nímž k budování nové republiky přistupovaly všechny společenské vrstvy. Rozvoj, který nám záviděly mnohem „bohatší“ a „tradičnější“ státy. Osobnosti, které stály v čele. T.G. Masaryk žil v jiné době, ale jeho myšlenky potřebuje naše politika jako sůl (ne do úst, ale v činech).
Posuďte sami: Byl jsem čtyřikráte zvolen presidentem naší republiky; snad mi to dává legitimaci, abych Vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily - Boj, to není humanita - Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě - Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti - Nebát se a nekrást! - Vůdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit a kdo cítí, že sám je veden a veden být chce - Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii...
Zatím žádný komentář.