Jaký zaujímáte postoj k žalobám církve na majetek krajů a obcí, který se snaží získat v rámci církevních restitucí?

Ing. Milan Vodička, CSc., ekonom, kandidát do Senátu za koalici Svobodní, ODS a Soukromníci

Část majetku byla vrácena církvím v Česku již v 90. letech. Před čtyřmi roky byl přijat v Poslanecké sněmovně zákon o narovnání vztahů státu s církvemi. Na základě tohoto zákona se vracely církvím nemovitosti, lesy a polnosti a navíc je církvím vyplácena finanční náhrada. Celá konstrukce byla postavena na principu, že se církvím část majetku vrátí, část se jim proplatí ve finančních náhradách a po 30 letech stát přestane přispívat na život církví.

Tato konstrukce však měla několik vad: zákon neuváděl seznam majetku, který má být vrácen, ani exaktní výpočet, jak stát dospěl k 134 miliardám korun finančních náhrad, mimo jiné za to, že část majetku patří obcím a krajům. Dalším problematickým místem byla dohoda církví, že finanční náhrady budou dostávat i církve typu Lutherské evangelické církve, jež byly registrovány až v roce 1995 a s útiskem v době komunismu neměly nic společného. Výsledkem tohoto zákona jsou stovky soudních žalob církví, které chtějí vrátit sporný majetek, který byl formálně označovaný jako církevní (např. majetek, z jehož výnosů se financovala v minulosti duchovní činnost) nebo majetek obcí a krajů.

Sporný majetek se po letech zbytečných soudních procesů určitě podaří vyjasnit. Občané byli při projednávání návrhu zákona o narovnání státu s církvemi ujišťováni, že se nejedná o žádný majetek obcí a krajů a ejhle: církve podávají na stát žaloby, aby jim majetek vrátil. Přijetím tohoto zákona tak vznikla nová nespravedlnost. Restituenti polí, lesů a nemovitostí v 90. letech byli zatíženi řadou závazků, včetně nutnosti ponechat v nájmu po dobu 10 let dosavadní nájemce z řad sociálních, školských a kulturních zařízení.

Na církve se žádné takové závazky nevztahují. Navíc finanční kompenzace byly před dvaceti lety mnohem nižší. Církve, které nyní podávají soudní žaloby vůči státu na vrácení nemovitostí obcí a krajů by měly své požadavky rozhodně zmírnit a vstřícně se s městy a kraji dohodnout, jinak vzniknou nechutné tahanice o výklad zákona, které skončí možná až u Ústavního soudu. Na závěr jedna zajímavost: Bratrská jednota baptistů před čtyřmi roky nepřistoupila na dohodu s ostatními církvemi a státem a hrdě tyto finanční náhrady odmítla.